Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 1 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Habsburkové a slezská knížata. Postavení a pozice vládců slezských knížectví v rámci habsburské monarchie a říše v raném novověku
Schindlerová, Karolína ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent) ; Starý, Marek (oponent)
Slezsko se výrazně odlišovalo od ostatních zemí České koruny díky svému specifickému politickému, správnímu, náboženskému a kulturnímu vývoji. Ten byl zčásti zapřičiněn i fragmentací a komplikovanou strukturou slezského území. V průběhu středověku bylo Slezsko postupně rozděleno do několika vzájemně nezávislých knížectví pod vládou jednotlivých linií rodu Piastovců. V průběhu čtrnáctého století se však slezská knížata postupně podřídila autoritě českého krále. S vymíráním jednotlivých linií knížecích rodů docházelo také k rozšiřování komorního zboží, neboť knížectví připadala jako odumřelá léna koruně. Král je pak mohl znovu udělit v léno. V době nástupu Hasburků na český trůn se ve Slezsku šířila reformace. Do konce šestnáctého století konvertovala většina slezských knížat k luteranismu. Jediným katolíkem ve sboru knížat zůstal vratislavský biskup jako pán Niského knížectví. Také zhruba 90 procent slezského obyvatelstva se hlásilo k luteranismu. V monarchii, stejně jako v Říši, se však brzy začaly šířit náboženské nepokoje. Slezská protestanská knížata a stavy v této rozjitřené situaci dosáhly s pomocí zástupců české stavovské obce udělení majestátu na náboženskou svobodu. Netrvalo to však dlouho a v důsledku porušování ustanovení majestátu se Slezané připojili k protihabsburskému stavovskému...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.